ÚVOD - Jaroslav Najbert

Promýšlet dějepis v 21. století

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

otevíráte publikaci, jež vznikla na základě spolupráce historiků, didaktiků dějepisu, pedagogů, mediálních teoretiků, tvůrců učebnic a programátorů, kteří v letech 2015–2017 hledali a dílem nacházeli cesty k inovaci učebnice jako základní učební pomůcky na českých školách.

Nyní, po dvou letech, kdy máme za sebou řadu diskuzí o tom, jak by měla vypadat výuková pomůcka kombinující ověřené didaktické metody a postupy s příležitostmi, jež nám nabízejí digitální technologie, bychom Vám rádi nabídli své poznatky, závěry i zkušenosti.

Naším cílem bylo vytvořit na základě současných vzdělávacích trendů novou digitální aplikaci pro práci s historickými fotografiemi a dobovými dokumenty, které historikové tradičně označují termínem „prameny“. Ambicí aplikace nesoucí název historylab.cz je pomáhat pedagogům i pracovníkům vzdělávacích a paměťových institucí rozvíjet dovednosti historické gramotnosti.

Díky finanční podpoře Technologické agentury České republiky mohli na vývoji aplikace spolupracovat odborníci z různých institucí: Ústavu pro studium totalitních režimů, Pedagogické a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Fakulty elektrotechnické ČVUT, Ústavu soudobých dějin Akademie věd ČR, Židovského muzea v Praze a nakladatelství Fraus. Jejich spolupráci spojoval étos podpory práce učitelů prostřednictvím kurátorsky připravených obsahů, které by se odlišovaly od běžně dostupných digitálních učebních materiálů, jejichž kvalita není zpravidla odborně garantována.

Historikové, didaktikové a učitelé dějepisu nejdříve promýšleli možnosti, jak v prostředí české tradice znalostního dějepisu posílit orientaci historické edukace na rozvíjení dovedností a aplikovat do standardní výuky aktivní a kritickou práci s historickými prameny. Úzce spolupracovali s týmem mediálních teoretiků, kteří identifikovali mediální vlastnosti historických pramenů a zjišťovali, jak postupy analýzy a interpretace historických pramenů převést do digitálního prostředí. V jejich interakci vznikala zadání pro programátorský tým, který vytvářel design a kód aplikace a vyvíjel základní prototypy pro testování, kterého se ve dvou vlnách účastnilo téměř 50 učitelů základních a středních škol se svými žáky, kterým tímto děkujeme za jejich ochotu se na testování aplikace podílet. Výsledkem společné tvůrčí práce je beta verze aplikace historylab.cz, kterou vám v této publikaci chceme blíže představit.

Vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru tvůrčího týmu i výsledného produktu je i tato publikace určena různým cílovým skupinám čtenářů.

První oddíl je určen především didaktikům, historikům a studentům historických oborů, ale také pedagogům a všem, kteří mají zájem o teoretická východiska současné historické edukace. Hana Havlůjová, Jaroslav Najbert, Andrea Průchová a Terezie Vávrová ve svých textech uvažují o možnostech inovace výuky a učebnic dějepisu v České republice. Reagují nejen na proměnu společenské situace (digitální revoluce a s ní související nové formy komunikace a demokratizace vizuální kultury), ale přibližují českému čtenáři i zahraniční historiografické reflexe, které souvisejí s proměnou epistemologických rámců historické vědy a oborové didaktiky. Texty vycházejí z předpokladu, že zahraniční inspirace v podobě empirických výzkumů i zkušeností se zaváděním inovací do vzdělávání mohou pomoci naplnit ideu současných rámcových vzdělávacích programů, orientovaných na rozvíjení kompetencí – tedy schopností potřebných pro úspěšné zapojení žáků do občanského života. Kromě toho mohou zahraniční příklady obohatit tuzemské úvahy o cílech historického vzdělávání a také o možnostech zapojení digitálních technologií do výuky i do didaktického výzkumu.

První podkapitola nabízí reflexi domácí tradice přemýšlení o cílech dějepisného vzdělávání, kterou doplňují překlady německých, rakouských a kanadských didaktických modelů, jež směřují k rozvoji historického myšlení žáků. Druhá podkapitola shrnuje argumenty, proč by mělo historické vzdělávání pomáhat kultivovat nejen historickou, ale také vizuální gramotnost žáků. Třetí podkapitola aplikuje vybrané teorie z prvních dvou podkapitol a ve formě srovnávacího výzkumu nabízí analýzu potenciálu dějepisných učebnic osmi vybraných zemí rozvíjet historické myšlení a vizuální gramotnost žáků. Výsledky analýzy pomáhají identifikovat nejen pozitivní trendy, ale i „mezery“ tradičního pojetí učebnic, na které může v budoucnu reagovat formát digitální učebnice.

Druhý oddíl publikace ocení nejvíce uživatelé aplikace (pedagogové a pracovníci paměťových institucí) a dále všichni ti, kteří se ve své práci věnují inovaci online vzdělávání. Kamil Činátl v první podkapitole představuje návod k užívání aplikace historylab.cz. Popisuje základní didaktické principy, na nichž je aplikace založena, a pokouší se je vztáhnout k situacím, jež učitelé řeší v reálné výuce. Nabízí čtenáři konkrétní návody, jak při využití jednotlivých digitálních cvičení v hodině postupovat. První podkapitola tak poskytuje vhodný úvod pro čtenáře, kteří by práci s prameny rádi zapojili do běžné výuky.

Druhá podkapitola, jejímiž autory jsou Čeněk Pýcha a Jiří Maha, popisuje klíčová rozhodnutí, která autorský tým při vývoji aplikace učinil. Autoři představují základní funkce celého rozhraní a vysvětlují, jakými postupy se v rámci vývoje vytvářelo efektivní vzdělávací prostředí – tedy, jak bylo didaktickým záměrům (např. výběru pramenů a formulaci otázek) přizpůsobeno digitální prostředí aplikace.

Třetí oddíl, jehož autory jsou Karina Hoření a Vojtěch Ripka, shrnuje metody a výstupy dvojího ověřování prototypu aplikace pilotními učiteli. Testování zjišťovalo funkčnost uživatelského prostředí a jednotlivých cvičení, ale také vhodnost didaktických postupů a efektivitu vzdělávacích cílů aplikace. Shromážděná data dokazují, že aplikace úspěšně naplňuje cíle, jež si ve snaze o posilování kompetencí historické gramotnosti její autoři stanovili. Potvrdil se také předpoklad, že aplikace může sloužit v budoucnu nejen jako nástroj inovace výuky, ale také didaktického výzkumu.

<